Je to taková odvěká třenice mnoha pejskařů. Někdo preferuje psy někdo feny.. ale racionálně si hned na začátku řekněme, že není nikdo lepší. Ani psi a ani feny. Tedy každý má něco, v něčem se liší, něco jim jde lépe něco hůře, ale vítěze není.

  ...(číst dále)

Fena nebo pes?

Je to taková odvěká třenice mnoha pejskařů. Někdo preferuje psy někdo feny.. ale racionálně si hned na začátku řekněme, že není nikdo lepší. Ani psi a ani feny. Tedy každý má něco, v něčem se liší, něco jim jde lépe něco hůře, ale vítěze není.

První věc je to, že ani já vám nebudu podsouvat kdo je lepší, kdo horší. Spíše mohu nabídnout náhled z praxe, kdy pracujeme ve stejné míře s fenami a i se psy a máme tak denně na talíři to co je spojuje a i to v čem se liší. 

Pojďme se zaměřit nejdříve na faktické věci:

FENY

1- mohou rodit, mohou dát život. Tohe je jejich výsada, nebo těžký úděl chcete-li. Pokud fenka odchová jeden dva vrhy štěňat za svůj život, může ji to změnit. Starost a péče o štěňata z nich obvykle udělá dospělejší, vyrovnanější a sebevědomější feny. Pokud to ale chovatel zneužije, tak je z daru prokletí a z feny se stane rodička peněz, kterou vyždímá takový život jako citrón. Jako bankomat dnes využívá feny většina chovatelů. Prokletí nebo dar? 

2- fenky neobčůrávají vše co kde stojí nebo leží. Na rozdíl od kluků nemají feny tak silnou potřebu vše označkovat aby zanechaly stopu. Zato z hezkého trávníku vám vyrobí klidně hrací plochu pro člověče nezlob se, vypálená kolečka pak nepřehlédnete.

3- hárání. Jasně k samičkám to patří. Hormonální cyklus zavelí a fenky to prostě dostanou. Je to v pohodě, normální. Některé fenky to prožívají více, některé méně, ale k přirozenosti to patří. Bohužel je pravdou, že tyto hormonální cyklické změny mohou s relativně vysokou pravděpodobností spustit různé zdravotní komplikace jako jsou záněty dělohy, nádory mléčné lišty, cisty na vaječnících. A ty situace s otravnými nápadníky, kamkoliv se háravka pohne jsou taky občas výživné.

To jsou tři základní body, které vám řekne každý. Ale pojďme se na to podívat kapku víc z blízka.

Smečkové vztahy

Fenky v globálu nejsou tak ostré, ani dominantní a konkurenční jako psi. Umí pohromadě o něco lépe vycházet ve smečkách a ve skupinách. Ono je to dáno tím, že i v přírodě přirozeně žije ve vícecečetných smečkách více samic než samců. Fenky jsou co do bitek a rvaček méně ostré než psi, ale pokud se porvou a mají k tomu dobrý důvod, tak to udělají pořádně. Pokud si fenky rozhasí vážně vztahy, bude to dost pravděpodobně na pořád. Na druhou stranu pokud mají dobře nastavené vztahy, je to pevné pouto, doslova sesterství, kdy budou stát jedna za druhou i v případě potíží. Feny jsou také více pečující, starostlivé a přirozeně véce empatické oproti samcům. V případě březosti jedné z fen, mohou mít ostatní feny tzv falešnou březost, aby se mohli společně starat o mrňata ve smečce. Což souvisí i s možnou synchronizací háracího cyklu.

Lovecký pud

troufnu si říct, že feny jsou často více "lovci" než psi. Mnoho fen co jsme poznali, byly celkem tvrdé lovkyně živých kořistí. Prostě od myší až po srnčí, cokoliv co by se dalo ulovit - pud je u fen silnější než u psů. Možná to souvisí s přirozenou rolí feny, že se musí za každou cenu umět postarat o mladé.

Chování 

Jak jsem již napsal, fenky jsou citlivější, empatičtější ale i inteligentnější než psy. S tím jak umí dobře pochopit co se kolem nich děje a proč, ale také souvisí ona pověstná vyčůranost. Neb snadno zjistí jak co zmanipulovat ve svůj prospěch. Fenky nebývají až tak akční jako psiska (ale čest výjimkám), mají v průměru menší zápal do her, ale třeba více tvrdohlavosti. Fenky jsou citlivé na křivdy, hůře oproti psům odpouští. S jejich inteligencí a schopností vyhodnocovat si co a jak se vyplatí souvisí ale i to, že o věcech i povelech často více "přemýšlejí" a mohou občas působit kapku vyčůraně. U fenek násobně platí, že s vámi musí mít dobrý vztah, pokud chcete aby PRO VÁS něco dělala (Ne za něco). Rozhodně vám fenka umí nastavit zrcadlo vašeho přístupu k ní. Mnoho fenek, vám ze sebe to nejlepší bez snahy z vaší strany nedá. Pokud budete k fence dlouhodobě nefér, udělá vám komplikace, nebude chtít konktakt s vámi atd. Nicméně je každá nekastrovaná fenka trochu jako, čtvero ročních období - tedy během půl roku vystřídá několik různých nálad, několik různých emocionálních mindsetů od citlivé něžné pečovatelky, přes sebevědomou amazonku (mezi a před háráním), dále k náruživé dračici (během hárání) až po trochu životem otrávenou fenu (po hárání). A nezapoměňme na po miminech toužící nešťastnici (falešná březost)

Do rodiny

Jsou vhodnější všeobecně fenky. Mívají lepší citové vazby, jsou trpělivější s dětmi, milují více pohodlí domova a jsou kontaktnější. Fenky přirozeně lépe a klidněji snášejí různé komunikační přešlapy malých dětí a štěňat, jakož i jejich nekonečně neohrabané pokusy o interakci. Reaguji smířlivěji než psí kluci, mají větší trpělivost (dar být matkou). Fenky jsou často celkově sociálnější a nekomplikované v komunikaci s okolím. Do rodiny a k jako nejka (nejlepší kámoška) k vyrovnané dospělé ženě výborná volba. Fenky bývají žravější a častěji jsou sběračky kdečeho i venku, hlídat hmotnost je u nich často základ.

Poslušnost a výchova

Fenky jsou tvárnější, povely plní snáz. Jen občas se bojuje s menší chutí je plnit, otázkami proč zrovna teď a přirozeně kapkou svéhlavosti. Tím že mají fenky i přirozeně pevnější vazby na svou rodinu, mají tendeci se více držet psovoda a lépe spolupracovat. Je s nimi o poznání snažší domluva než se psy. Co do výchovy to vše platí také, jen u puberťaček bude takový ten zabejčený vzdor někdy kapku otravný a je třeba umět na fenku s citem v tomto období zatlačit. Fenky nebývají tak majetnické jako psi. Což souvisí s měnší potřebou se porovnávat a dokazovat si než u psů. Výchova fenek jde prostě o něco lépe než u kluků, dají si říct a když ví proč něco dělají, tak s tím nemají problém. Fenky ani tolik nezkouší kam až mohou zajít.

Psí kluci

Ajaj.. No kde začít. Co nemohou sežrat, nebo obskočit, tak si označkují. Mají ze všeho srandu, baví je hry a rozhodně nemají problém s chutí se porovnávat skoro s každým samcem co potkají. Psí kluky mám rád pro jejich chuť do AKCE za všech okolností i ten drajv, který umí všemu dát. Takže teď to co se traduje:

1- vše označkují - tohle umí být občas otravné. Cokoliv budete mít na zahradě nové bude brzy pravděpodobně vyzdobeno sprškou psí moči.

2- jsou sexuálně aktivnější než feny - tedy obskočili by kolikrát i pneumatiku traktoru, kdyby se nabídla. V souvislosti s tímto, budete vídat "hotdog" častěji než o to budete stát a v bytě budete nacházet kapky zaschlého sekretu z kožního vaku, ve kterém je penis psa uložen.

3- sklony k porovnávání se a dominanci, obvzláště s jinými samci ale často s kýmkoliv kdo se namane

No chtělo by to trochu rozvést podrobněji, přeci jen je toho více co by se dalo zmínit.

Smečkové vztahy

U svého profilu na Facebooku by měli na tuto otázku napsáno: "komplikovanější". Jednoduše mít více samců pohromadě je složitost (nekastrovaných tuplem). Jejich vzájemná rivalita je vysoká. Vyšší než u fen a to znatelně. Významný vliv na toto chování může mít právě testosteron, který u mladých samců způsobí pocit že mohou vyzvat a zkusit se porovnat. Toto chování bývá tak silné, že ho mohou směrovat i vůči lidem. Psiska bývají v pubertě drzejší než fenky, ale spíše ve smyslu, že vás zkouší vytáčet a hledat tak vaši hranici kde zakročíte. Dominantnější chování se často projevuje i u zdrojů jako různé formy agresivních reakcí na podněty od ostatních. Psiska jsou prostě více macho, milují když mohou okolí ukazovat svou mužnost i kdyby to bylo jinak úplně k ničemu a ještě je to přivedlo do problému. Vyříkáváčky zubama mohou být mezi samci častější, za to však i kratší, či s menší intenzitou. Někdy jim stačá si jen dokázat či neustoupit a hotovo. Je ale pravdou, že pokud mají mezi sebou dobré vztahy, jsou si blízcí a mohou spolu velmi dobře vycházet. Ale co si budeme, i bráchové si tu a tam dají po držce. Prostě to v nás samcích je a ve psech je to zdůrazněno tím, že jsou zvířata. Ke štěňatům si hledají často komplikovaněji cestu, ale když už si ji najdou, jsou to skvělí kámošové a umí být i přisní vychovatelé (menší trpělivost)

Chování, přirozená inteligence

Psi jsou .. jak to říct a neurazit .. jednodušší. Jen v tom významu slova bez nádechu čehokoliv. Znamená to, že tolik o věcech nepřemýšlí, nelámou si hlavu s okolnostmi ani následky. Ponaučení z chyb je občas u nich žalostné téma. Na druhou stranu často nedostatek talentu vyvažují svým odhodláním a zápalem pro věc. Mnoho z nich má silně vyvinutou schopnost nejdříve konat a pak přemýšlet. Je to na nich vlastně i super, že na rozdíl od fen jdou do AKCE ochotněji a to kdykoliv. Mají menší pud sebezáchovy všeobecně. Byť asi ne zcela vědomě, tak to vše souvisí s jejich větší kompetetivností a chutí být lepší než někdo, ukázat se. Jinak jsou psí kluci občas více tuponi než holky, někdy i větší poserové. Můžete počítat s tím, že mají větší smysl pro humor, umí snáz házet věci za hlavu a jít dál než fenky a netrápit se kravinama. Na druhou stranu pro obranu rodiny jsou ochotni stát první v řadě a jít do toho bez otázek. Co do chování jsou psiska častěji onálepkovaní jako "problémový" než fenky, to je prostě fakt. Bohužel mnoha z nich musíte nejpozději v pubertě dokázat, že je vaše pozice neochvějná a pevná - jsou to stále šelmy a ne lidská mimina. Často jsou to větší mazlové než fenky. U kluků počítejte s větší žárlivostí a sklony k majetničení/přivlastňování čehokoliv/kohokoliv.

Do rodiny

Psí kluci to mají s rodinnými vztahy kvůli všem výše zmíněným faktorům složitější. Ne že by nebyli do rodiny, to by byla nepravda, ale nejsou tam takové předpoklady ke snadnému soužití jako u fenek. V průměru jsou psí kluci častěji na vině, když se bude mluvit o tom že se pes ohnal po dítěti, že pes vyjel po příteli, že pes vrčí u misky s jídlem atd. Psiska jsou vznětlivější, mají často méně trpělivosti a tímpádem sklouznou někdy k unáhleným interakcím s okolím ve kterém žijí. Také umí potrápit více při výchově než dospějí. A že dospívají později než fenky, nemusím zdůrazňovat. Sexuálně se však začínají projevovat a hledat dříve a rozhodně umí být jejich chování v tomto ohledu o dost otravnější a vlezlejší. Takže se připravte i na tu variantu, že to bude na vás zkoušet, na navštěvy, na babičku, na děcka... Ne každý pes je takový ale.. Celkově jsou ale psů kluci kámoši do rodiny, co jsou pro každou srandu a vesměs je bude bavit s vámi dělat cokoliv, kdykoliv a jakkoliv když v tom bude aspoň trochu vzrušení a akce. Takovej správnej parťák na každej den v roce, oddanej mazel a ochránce.

Poslušnost a výchova

No to se budu opakovat. Prostě trochu náročnější na výchovu než fenky. Ale začněme tím, co do poslušnosti. Nemusí vědět proč, ani jestli to má nějaký hlubší smysl, když je něco naučíte a je to aspoň trochu zábava tak to pro vás klidně budou nadšeně dělat. Často ani povel nechápou jako souvislost s tím co se děje okolo a jen ho prostě plní. Na rozdíl od fen o tom prostě tolik nepřemýšlí. Což může být super, pokud chcete od psa větší nasazení a zápal pro plnění úkolů, drill a sporty. U učení poslušnosti potřebují poplácat po rameni víc než fenky a to doslova i obrazně (pochválit) - pak pracují ještě radši. Ve finále jsou prostě kluci spolehlivější pracanti a plní povely jakoby lépe než fenky. S tou výchovou jsem to už ale nakousl vícekrát nahoře - takže to jen shrneme. Psi se často více perou s autoritami a v souvislostí se svou akčnější a hravější povahou, mohou často přehánět i hry s vámi a zkoušet co si vůči vám mohou dovolit. Na druhou stranu nejsou tak citliví na korekce, nic moc si z toho nedělají, ale taky to berou spíše jako takovou přirozenou součást života, oproti fenkám, které jsou na to háklivější. Kluci jsou stabilnější a předvídatelnější než fenky - netrpí jednoduše hormonálními výkyvy. Takže na druhou stranu, když je puberťák děsnej blbec dneska, bude i zítra, pozítří atd... Stabilní chování má i tyto nevýhody. Určitě se připravte na komplikovanější sociální vztahy s jinými samci, což budete muset odtrénovat a zabrat - bez práce vám to často nedají. Výchova psích samců je někdy taková, že vám lezou krkem, večer se držíte za hlavu ale on se pak přijde pomazlit a vy zase odpustíte a dokola. Jakmile ale dospějí, všechnu energii a trápení vám vrátí a máte obvykle naprosto úžasné a spolehlivé pány psy po svém boku. Ke stáří kapku dědkovatí a chtějí mít svůj klídek, ale kdo ne.

Dobře ještě trochu na závěr. V praxi, kdy se u nás řeší chování psů, řešíme ve většině "problémy" se psími samci. Vše pramení z výše popsaných charakteristických vlastností. Takže ono problůmové chování je jim často prostě vlastní a jediné co se stalo, je že na tento fakt nebyli vlastníci psa připraveni, podcenili ho a zaskočilo je, kolik práce s tím ve skutečnosti je. Proto obvykle lidem, kteří nemají předpoklady na to být opravdu důslední a pevní ve vedení, či jim na to chybí určité osobnostní rysy v povaze, doporučuji raději fenky. Rovněž v rodinách jsou fenky často menším zdrojem komplikací než psi a tam je doporučuji také. 

Bez výhrady ale platí, že vše výše uvedené je takový průsečík zkušenostmi se psími samci a samicemi - ne dogma. Určitě tedy od toho můžete najít větší či menší odchylky, či naprosté výjimky. Nespoléhejte na to ale prosím. 

Na téma fena nebo pes jsme nedávno měli také rozsáhlou anketu na svých FB stránkách. Na počet hlasů vyhrály fenky - preferovalo je výrazně více respondentů ze svých osobních zkušeností než psy, nebo těch respondentů kteří nepreferují žádné konkrétní pohlaví (čísla doplníme). Názory se tam víceméně shodovaly s výše uvedeným - můžeme to tedy považovat za obecnou pravdu a zkušenosti moha.

V naší smečce máme rovnoměrně zastoupeny feny i psy. Ani jedny z nich nepreferuji, ale na obou táborech mám rád přesně to čím jsou a co je definuje a občas mne totéž na nich štve. S fenkami se mi spolupracuje snáze, komunikace je na klidné a příjemné úrovni. Kluky musím občas více cepovat ale zase miluji tu jejich chuť jít se mnou dělat cokoliv a ještě nadšeně. Holky drží hezky pospolu, rozumí si - je to takové sesterství, kdy jejich nejstarší a respektovaná "ségra" je Zuzka. Doslova a do písmene stojí jedna za druhou a to i když je zkouší naši vlastní kluci, ale i kdekoliv jinde. Co do práce s cizími psy jsou méně ochotné, nezajímají je tolik, ale umí tolerantně mezi sebe přijmout i rozumné cizí fenky, či mladé psi a fenky. Jako vychovatelky se již mnohokráte osvědčily. Kluci mají vždy trochu napnuté vztahy. Vždy jsou tam větší rizika nějaké vyříkávačky a hůře mezi sebe pouštějí další samce. Taky dokážou být někdy otravně akční a dožadovat se pozornosti. Přesto si smečku a život bez jejich energie neumím představit, jsou to mí testosteronový spojenci a rozumíme si spolu. Nelze ale říct, že by feny více poslouchali mne než Zuzku nebo obráceně a totéž u samců. Samci ale k Zuzce tíhnou jinak - vědí že je ta hlavní samice, milují ji a nedovolí si na ni zkoušet. Obráceně u mne fenky hledají samce, kamaráda a ochránce s pevnou rukou - což jim Zuzka nedá. Během hárání si mne cení ještě více, jsem pro ně ten samec kdo je neotravuje tak jako ostatní psí samci. To je asi jediné období kdy i mně po pár dnech lezou mí psí samci na nervy. Fenky během hárání drží hezky po spolu, jsou veselé, dělají spolu blbiny, sexuálně nacvičují, ale i se k sobě hodně tulí. S nimi je taková prostě pohodička - kluci kapku na zabití. I s tím je třeba počítat. Ale věřte, že co jsem řekl na začátku je pravda - nikdo není lepší ani horší. Pes je pes a je tak skvělej, někomu bude sedět více. Fena je skvělá také proto co ji dělá fenou a i tady platí, že to někomu sedne více.

Složení smečky:

3 AST dospělé Fenky, 1 LR Fenka - štěně

2 AST psí samci, 1 American Bully samec,

1 kříženec argentiské dogy a staforda

Pro někoho je horor, když na něj pes zavrčí. Tedy tuplem, když je to váš pes, nebo pes z rodiny. Při své práci se setkáváme často s tím, že se lidé octnou v situaci, kdy na ně jejich pes zavrčí, nebo na jejich dítě a oni jsou vyděšení, nejistí, nebo dokonce mají zlost, či uvažují o "dání psa pryč", ať už to znamená cokoliv.

  ...(číst dále)

Pro někoho je horor, když na něj pes zavrčí. Tedy tuplem, když je to váš pes, nebo pes z rodiny. Při své práci se setkáváme často s tím, že se lidé octnou v situaci, kdy na ně jejich pes zavrčí, nebo na jejich dítě a oni jsou vyděšení, nejistí, nebo dokonce mají zlost, či uvažují o "dání psa pryč", ať už to znamená cokoliv.

Tady se kolem těchto situací dá v diskuzích pozorovat spousty všelijakých názorů a zaručených rad. Dát psovi po držce (jak si to přece ten čokl může dovolit, když já jsem Pán, že jo ), vzít mu to kvůli čeho vrčel, nechat mu to kvůli čeho vrčel, nechat ho tam kde vrčí, nebavit se s ním, převést pozornost hračkou, pamlskem, dělat jakože nic atd.. 

Víte, zkušenosti mne naučili, že než vyřknu na věc názor nebo dám radu, tak se na hodně věcí a souvislostí ptám majitele psa. To že pes vrčí v nějaké situaci ještě zdaleka neznamená, že víme proč. 

Podívejte těch příčin a důvodů může být mnoho. Pes může být frustrovaný, může se bát, může vás zkoušet, může vyjadřovat nespokojenost, obavy, nejistotu, bolest.. nebo i jen to že chce mít klid. 

Zkusíme si rozebrat stručně několik modelových situací a možných řešení.

Pes vrčí při hře - obvyklé projevy vrčení jsou u hraní při přetahování, při blbnutí dvou psů, ale i třeba při hecování ke hře. Tady platí, že pokud je u toho hra v mezích a pes nezapojuje další prvky agrese, jako jsou ohrnování pysků, naježení, ztuhlý postoj těla, výhružný pohled, či tvrdé kousání do druhých účastníků hry, nejedná se o problémové chování. Pokud pes začne vykazovat narůstající vzrušení ze hry a je nebezpečí, že by se mohl stáhnout k tvrdé hře/agresi, hru okamžitě s klidem ukončíme, odebereme hračky a uvolníme celkovou atmosféru. Častý přežitek je posilování kořistnických pudů, kdy vydráždíme psa a pak mu vždy odevzdáme hračku, kořist. U rodinných psů takové chování nepodporujeme! Je lepší vést hry ve veselém a hravém duchu, mírné vrčení apod. není na závadu. Vždy psa rozehrajeme, následně uklidníme a vždy vedeme k citlivosti v kontaktu.

Pes vrčí u misky s jídlem - obvykle má pes, který vrčí u misky s jídlem, potřebu si jídlo chránit a vymezit si osobní prostor kolem sebe. U rodinného psa je takové chování nežádoucí, protože je signálem nedůvěry, ostražitosti vůči členům domácnosti. Nemá smysl za to psa trestat, ani mu odebírat jídlo za trest jako "já ti ukážu". Výhodnější a pro vzájemný vztah mnohem zdravější je se psem zlepšit důvěru a komunukaci skrze trpělivý trénink. Trestání by mohlo napětí eskalovat a odebírání jídla by mohlo vést k potvrzení, že má důvod si ho chránit. V takové situaci je tedy lepší zařadit cvičení, které budují vzájemnou důvěru a trpělivost psa kolem jídla. Např. krmení z ruky (misku po celou dobu držíme), sedíme vedle psa a misku máme těsně u sebe, čekání na misku, ponechání ruky v misce, když pes baští atd. Vždy je lepší zvolit cestu, která psovi ukazuje jinou možnost než agresivní řešení. Pokud si ale pes začne přivlastňovat vaše jídlo, je to přímá konkurenční výzva a to už je chování, které můžeme označit za problémové a určitě přesahuje i do jiných situací. V tu chvíli je lepší vše řešit s odborníkem na psí chování.

Pes vrčí na gauči - typická situace, se kterou se setkáváme je, že si pes přivlastní místo na gauči, v křesle, v posteli a vymezuje se vrčením, když se přiblížíte. Toto je relativně vážná věc. Jedná se už o to, že pes si vůči vám vymezil pozici, která značí, že ovládá domácnost a tedy i vás. Opět platí, že z dlouhodobého hlediska takový problém rostl déle a souvisí s více věcmi. Proto i kdybyste psa násilím vyhodili z "jeho místa na gauči" je velmi pravděpodobné, že problém se přesune jinam. Agresivním řešením z vaší strany zároveň můžete spustit strachovou agresi, nebo naopak ztrátu vzájemné důvěry. Tady pak může dojít k tomu, že se po vzoru sporu dvou psů budete rvát neustále o postavení, dokud to jeden z vás neprohraje, nevzdá. Ne vždy je to možné, ale občas je takové řešení jediné možné. To záleží na mnoha okolnostech. Preferujte především řešení, kdy zachováte klidnou hlavu, autoritu a psa naučíte, že tímto nic nezískal, naopak že ztratil (vaši přízeň, pozornost, hry, ..) vždy je lepší v takovém případě nechat psa, aby vám sám ustoupil (submise) např. přes povely, které zná, nebo přes to, že jeho chování ignorujete. V obou případech se jedná o nekonfliktní řešení a to je vždy z dlouhodobého hlediska nejlepší. Dobré je po takovém incidentu psa trochu ignorovat, přehlížet a nechat ho naopak aby on došel za vámi (submise) a první se pokoušel o kontakt a přízeň. Tento problém s přivlastňováním míst je ale bohužel obvykle systémový problém v celém vašem přístupu. V takovém případě si domluvte schůzku s odborníkem na psí chování, který vám pomůže nastavit celkově nový přístup, hranice a komunikaci s vaším psem.

Pes vrčí, když na něj tlačíte - toto se stane např. když pes něco rozkouše a vy se zlobíte a křičíte na něj a zároveň proti němu vykročíte (jeden či více kroků), natož pokud je pes doslova zatlačen do rohu. Z vaší strany se jedná o agresivní chování a emoce, které na psa vypouštíte pro něj znamenají, že se cítí ohrožený. Vrčení je pak přirozená reakce na vaši akci. Tedy v jeho řeči vám říká - nepokračuj, bojím se a mohu se začít bránit. V této situaci se nejedná o chybu psa, ale o vaše selhání. Uklidněte se, dřepněte si a skloňte hlavu a psa si k sobě dovolejte a usmiřte se. A příště si uvědomte, že takové chování z vaší strany je akt agrese a v psovi spouští strachovou agresi. Váš pes se vás nemá bát! 

Pes vrčí, když po něm chcete povely - buď je to kombinace více faktorů jako jsou celková neochota pro vás cokoliv udělat, to že vám nerozumí, to že na něj v tréninku tlačíte, nebo i jeho nadřazenost vůči vám, či špatná asociace z dřívějška. Každopádně je to špatně a ukazuje to na nefunkční vztah mezi vámi a selhání vzájemné komunikace. Pokud se uchýlíte k agresivnímu řešení, zvýšíte tlak a je pravděpodobné, že pes bude buď poslouchat jen ze strachu z vašeho trestu, nebo hůře, začne být nevypočitatelný a agresivní i v jiných situacích (např. cizí lidi, při pocitu tlaku jinde než při tréninku, v pelechu atd.). Pokud jste se ocitli v situaci kdy na vás váš pes při tréninku vrčí, jedná se o mnohem hlubší problém, nevyřešíte to jen tím "že mu ukážete, kdo je pán". Ukončete trénink, omezte komunikaci se psem, uklidněte se a snažte se, aby totéž udělal pes. Jděte raději dělat nějakou uvolněnou činnost či něco neutrálního a nesnažte se hned vracet k tréninku. Až se budete chtít vrátit k tréninku, musíte změnit přístup, aby se neopakovalo to co předtím. Zkuste tréninkové hry, nebo trénovat na místech, kde to psa baví a prokládat běžné činnosti občasnými povely. Dejte najevo i radost ze spolupráce a snažte se, aby pes cítil totéž.

Pes vrčí, když na něj saháte - zde je více možností. Odpočíval a vy jste přišli? Saháte na tlapky/ouška/jiná choulostivá místa? Může tam mít zranění (stržený dráp, zánět v uchu, ..) Pokud pes vrčí jen trochu a potichu, říká nejspíše, že chce mít klid. Pokud se u toho aktivně odvrací od vás stahuje si např. packu pryč, dává najevo, že mu to co děláte opravdu vadí, ale nechce být přímo agresivní. Pokud však ztuhnul a naježil se, pak je krůček od toho vyjet po vás. Každopádně je zde na místě přerušit vaši činnost, zůstat klidný a dát psovi možnost se buď uklidnit a vyrovnat s vaší přítomností v jeho intimní zóně. Pokud vidíte, že se uklidnil, zkuste ho oslovit a konejšivým hlasem uvolnit. Pokud mu vadí např. doteky na hlavě, začněte ho příště hladit a masírovat tam kde je mu to příjemné a občas ho pohlaďte i na hlavě/tlapkách atd. Jde o to, aby se pes vědomě naučil být uvolněný a důvěřivý i při dotecích na místech, které mu nejsou moc příjemné.. v takové chvíli můžete dosáhnout odbourání vrčení, nervozity a strachu. Můžete ho takto naučit si nechat s důvěrou i ošetřit zranění. Buďte klidní, trpěliví a citliví.

Pes používá vrčení v komunikaci s vámi za více okolností - vyhledejte pomoc odborníka na psí chování.

Pes vrčí a štěká vůči vám, cení zuby a nechce s vámi spolupracovat - pokud jste se dopracovali se svým psem až sem a pokud zatím nepřikročil ke kousnutí, pravděpodobně to brzy udělá. Pokud to dělá často, nejspíše to vlastně ani není váš pes, ale jen spolubydlící se kterým nemáte funkční vztah a bere vás jen jako zdroj jídla. 

Pes zavrčel na dítě - tady je na místě si uvědomit, že psiska berou malé děti jako štěňata. A stejně jako se malé štěňata neumí chovat a neví, co je moc a co už může vadit ostatním, tak stejně to funguje i u dětí. Tady se vždy snažte situaci zanalyzovat s klidnou hlavou. Proč a za jakých okolností pes zavrčel hraje zásadní roli. Pokud má pes s dítětem jinak dobrý vztah a zavrčel jen při konkrétní situaci, nejedná se nutně o problém, ale o komunikaci po psím. Ve smečce je to vůči štěňatům normální komunikační prvek, pokud chce mít starší pes klid, nebo nechce aby mu štěně něco vzalo (hračku, jídlo, ..) nebo pokud se štěně chová k psovi tak, že mu to vadí (tahá za ouška, pysky, válí se po něm, apod.) v takové situaci psa netrestejte, napomeňte spíše dítě. Pokud však pes vrčí na dítě často a "bezdůvodně" buď na něj žárlí, nebo jste jim nevytvořili funkční vztah. Častým důvodem proč je pes vůči dítěti odměřený je, že se s příchodem dítěte změnil zaběhlý režim, pes ztratil možnost vyžití, pozornost atd. Frustraci pak nasměřuje na dítě (žárlivost) ale klidně i na vás. Zrevidujte tyto možnosti a uveďte to do pořádku.

Pes vrčí na cizí lidi, návštěvy - tady je předpoklad, že se jich buď bojí, nebo má pocit, že vás brání. Určete mu v těchto situacích rituál co má dělat (na vodítku, u nohy, sedět a čekat) a s lidmi komunikujte aktivně vy. Dejte psovi i prostor, aby se seznámil s lidmi dotekem čenichu. Pokud budete takové situace trénovat opakovaně, pes si potvrdí, že se nemusí bát a že nepotřebujete ani jeho ochranu. Pokud si s tím nevíte rady, vyhledejte pomoc trenéra.

Takto bychom mohli výčet doplnit o ještě další možnosti, ale to už by bylo na knihu. Nyní chápete, že vrčení není důvod k panice a určitě nevyžaduje v naprosté většině okamžité trestání (tedy agresi) z vaší strany. Vždy je nutné zanalyzovat co se v té konkrétní chvíli děje, proč s námi pes komunikuje vrčením. Vrčení je tedy především upozorňení, může to však být i varování, projev strachu, nejistoty, ale i to že psa něco bolí. Může se stát, že se s některou ze situací setkáte v životě se psem i když jinak máte dobrý vztah. Vždy než sáhnete k radikálnímu řešení, řekněte si: kdyby na mne zavrčela manželka/přítel/dítě, zmlátil bych ho za to, byl bych na něj kvůli tomu agresivní? Ne. Správné je i v případě psa najít okamžité řešení k deeskalaci napětí a uvolnění situace. V naprosté většině případů, se to dá se psem vykomunikovat a především dojít k usmíření a následnému zlepšení situace ve které to vzniklo. Pamatujte také na to, že když psovi zakážete vrčení tak je to ve skutečnosti akt agrese a příště si bude pamatovat, že jste situaci eskaloval a může místo vrčení sáhnout také rovnou k agresi. Pes může být často jen frustrován ze života, který má a bude podrážděný. Stačí k tomu, že je stále zavřený doma, v kleci, či má nedostatek přirozeného vyžití, nedostatek pozornosti apod. .

Snad jsem vám poskytl malý náhled do toho, co může vrčení znamenat a jak o těchto situacích přemýšlet hlouběji. Pamatujte, že pokud vás má pes rád, rozumí vám a vy s ním zacházíte s respektem, je šance, že na vás zavrčí minimální. Není ostuda, když si necháte od někoho zkušenějšího poradit a pomoct, pokud jste v takové situaci 

Máte zkušenosti s vrčením psa? Podělte se o ně níže a sdílejte je s ostatními, třeba tím někomu pomůžete

(Tyto modelové situace se týkají rodinného soužití se psem, netýkají se psů agresivních např. za plotem, v kotci, psů vedených k agresi na člověka atd.)