Náhubek je pro mnoho lidí symbol, že ten pes je zlej. Špatnej nebo tak. Proto musí mít náhubek, že jo. Mnoho lidí to naopak bere jako něco strašného, v podstatě týrání, že by jejich pes musel mít něco na tlamě.

Velmi často se nás lidi ptají, jestli bude mít pes na pobytu náhubek, když bude s našimi psy. A považují za největší štěstí, když už ho pak nemusí (obvykle) v druhé půlce pobytu mít.

Druhá věc jsou diskutující pod příspěvky. Překvapivě si mnoho lidí to bere jako nějakou formu trenérského selhání a komentují to " že kdyby neměl náhubek, tak by.." apod. což je úsměvné i hloupé zároveň.

Víte, ukážu vám teď jiné úhly pohledu na to co se u nás děje a jak je opodstatněné používání náhubku.

Z pohledu nového psa je to tak, že přijde do úplně cizího prostředí, kde není nic co by znal, žádné rituál, pachy a ostatní věci na které je zvyklý. Samozřejmě mu rychle nabídneme pomocnou ruku, aby nám věřil a mohli jsme ho provést vším co ho čeká. Jenže pak jde do smečky sedmi psů a volně se pohybujících koček. Tady se spustí obvykle stres a s ním přijdou stresové reakce. Ty mohou být různé, podle typu situace a povahy psa, ale my se budeme bavit o těch, kdy může pes kousnout. Takové situace jsou u psa se sklony k agresi posílené stresem. Ale i u nejistých psů a psů bázlivých je častá reakce agrese, či jen výpad, pokud se cítí pod tlakem. Dále jsou tyto situace kvůli hračkám, fenám, soupeřivosti stejného pohlaví, špatných vzorců chování. I na vycházkách není o příležitosti k agresi/kousání nouze. Typicky, když potkáme malého uřvánka psa a ten provokuje seč mu síly stačí smečku. V tu chvíli může host vykázat přenesenou agresi a vylít se na nejbližšího psa. Či se může něčeho leknout (náklaďák se dřevem, traktor,..) a opět chytne kousavou. Nebo i jen to, že se zamotá do vodítka a zpanikaří, či když poběží těsně okolo jiný pes navolno a on si ho chce slovit/strhnout. Dále si mnoho psů špatně vykládá komunikaci ostatních psů, nebo jejich chování a opět může snadno chytit kousavou. Takže tyto situace a i mnohé další mohou velmi rychle (během sekund) vyústit v to, že bude mít pes v hubě jiného. U těch náročnějších povah je to dost intenzivní a musíte být velmi ve střehu i přes košík.

Z pohledu našich psů je naší prioritou je pro tuto práci udržet v psychické pohodě. Musí být velmi trpěliví ve vztahu k ostatním psům a nenechat se jen tak strhnout. V tom spočívá jejich práce - skrze především neutrální chování umět pomáhat být vyrovnanější i jiným psům. Pochopitelně, když by několikrát za den či týden schytali kousnutí, mohli bychom zavřít krám. Byli by frustrovaní, podráždění a reagovali by tvrdě agresivně tam kde to teď ustojí s klidem. Určitě víte jak psa rozhodí, když přiběhne cizí pes a napadne vašeho.. někteří hezky přiostří a jiní se dávají dokupy týdny. Pokud má pes náhubek naši psi dobře ví, že jsou v bezpečí a mohou pracovat s klidem a bez opětování agrese. Opravdu dobře poznají, že má pes hubu zabezpečenou, mají zkušenosti s asi 700 cizími psy (převážně bull). Takže aby takto mohli pracovat, musíme jim jako správní "zaměstnavatelé" zajistit bezpečné pracovní prostředí.

Z pohledu nás. Ani nevíte kolikrát jsme zpočátku věřili majitelům že jejich mazlíček fenku nekousne, lidi nekousne, štěně nekousne, dítě nekousne atd. a ejhle, hajzlík kousl. Po všech zkušenostech (o kterých se vám ani ve špatném snu nezdá) už jednoduše razíme heslo, že prevence je lepší než chirurgie. Prostě na stavbě taky nosíte přilbu, boty s pevnou podrážkou a ocelovou špičkou, v dílně obličejovou filtrační masku, ochranné brýle atd.. není v tom tedy nic jiného než předcházení úrazu. Nemůžeme si dovolit mít půl roku zavřeno, kvůli rozkousané ruce, nebo lidem vrátit psa s dírou v hlavě, protože se servali. A že o tyhle situace mezi bull psy není nouze vám říkat nemusím. Jsou vůči psům a jiným zvířatům často vznětliví, pro ránu nejdou daleko a koušou tvrdě, kdo zažil, ví. Ale kolikrát byste se divili, že i jiné rasy umí pěkně divočit.

Ok, takže tyto tři úhly pohledu znáte.

Kdy tedy přijde chvíle, kdy sundáme psovi košík a proč? Až pominou všechny výše uvedená rizika. Někomu trvá se stabilizovat půl dne, jinému několik dní (většina psů v půlce pobytu) a někomu se sundá až po půl roce (Sorbik ve videu, půl roku práce, teď pátý den u nás). Opravdu musíme mít jistotu, že pes zvládne všechny běžné situace bez agrese a že chápe, že když problémy nevyvolá on, žádné nebudou.

Při tom objemu psů co tady prochází musíme tyto pravidla dodržovat, na zbytečné hrdinství není prostor.

Ještě k těm náhubkům, nejlépe se nám osvědčil baskerville ultra 2. Lehký, funkční a drží i těm největším grázlíkům tam kde má.

Krom toho se s pravidelnou jistotou setkáváme s tím, že pes, který sem přijede nebyl naučen na náhubek.. protože on ho nechce a nelíbí se mu a zkoušeli jsme to pozitivně a on si tu mňaminu vezme a pak si ho sundá. Bohužel pak dojde k tomu, že to musíme vyřešit urychleně tady na místě. Děláme to tak, že hezky v klidu psovi náhubek nasadíme a okamžitě ho zaměstnáme vycházkou, aktivitami. On se sice může chvilku pokoušet tu věc sundat, ale nakonec se na to vykašle a jde si užívat vycházku. Většinou to trvá 15 - 30 minut a je s náhubkem v pohodě. Kdybychom to dělali jako piškotky v pokojíku, u většiny psů bychom se (s nadsázkou) po týdnu dopracovali k jejich obezitě a náhubku nasazeném na 5 minut. Opravdu je nejlepší způsob nasadit venku a zaměstnat aktivitami..